Očekávali jsme válku a sháněli zbraně
Stáhnout obrázek
Jaroslav Machovský se narodil 20. února 1932 v Bernarticích u Dolních Kralovic v nábožensky smýšlející rodině zemědělce a majitele mlýna Františka Machovského. Po obecné škole docházel do měšťanské školy v Dolních Kralovicích a po válce nastoupil na reálku v Křemencové ulici v Praze. Rok po nástupu komunistů k moci v únoru 1948 bylo reálné gymnázium zrušeno a Jaroslav musel poslední ročník absolvovat jinde. Rodiče navíc dostali pozemek na obdělávání, tzv. nucený pacht, z něhož museli odevzdávat čím dál vyšší dávky zemědělských plodin a výrobků. Mletí obilí přitom museli v roce 1949 zastavit. Za údajně nepřiznaný celkový výměr polností byl otec v roce 1952 zatčen. Vzápětí byl odsouzen coby „vesnický boháč“ za „ohrožení jednotného hospodářského plánu“ ke čtyřem a půl letům vězení. Rodina měla být ze mlýna vystěhována, ale nakonec v něm matka a jeho mentálně postižený bratr směli zůstat. Jaroslav Machovský od září 1951 studoval na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze, za rodinou se vracel na prázdniny a na neděle. V té době začala na Bernarticku působit odbojová skupina, složená z jeho kamarádů a dalších osob. Shromažďovali zbraně, vyráběli antikomunistické letáky a psali hesla na veřejné budovy. Pro případ, že dojde ke svržení komunistické diktatury, rekrutovali další stejně smýšlející lidi z okolí. V létě 1952 se Jaroslav Machovský ke skupině připojil, když sehnal několik zbraní a nábojů. V očekávání vypuknutí ozbrojeného konfliktu s režimem vymýšlel plány, jakým způsobem by měla skupina pod jeho velením postupovat. Konkrétní instrukce zněly, že mají přepadnout a obsadit strategická místa jako poštu a stanici SNB v Dolních Kralovicích. Členy skupiny naopak zrazoval od tisku a distribuce antikomunistických letáků kvůli obavám z vyzrazení. V létě roku 1953 byl Jaroslav Machovský z politických důvodů vyloučen ze studia na vysoké škole. Koncem roku 1953 byla část skupiny pozatýkána. 19. března 1954 skončil ve vyšetřovací vazbě v Jihlavě i Machovský, jenž se v té době živil jako pomocný projektant ve Státním ústavu pro projektování rudných dolů v Praze. Před krajským soudem v Jihlavě bylo 2. června 1954 odsouzeno celkem devět mužů za protistátní činnost v teroristické skupině. Jaroslav Machovský coby údajný velitel dostal za velezradu nejvyšší trest 24 let odnětí svobody, navíc byl odsouzen ke ztrátě čestných občanských práv na dobu pěti let a k propadnutí celého jmění. Trest nastoupil v táborech na Jáchymovsku. Nejprve byl poslán do lágru Nikolaj, na šachtu Eduard, na podzim 1955 jej přemístili do tábora Rovnost. Od roku 1957 pracoval v technickém oddělení opavské věznice jako konstruktér. Květnová amnestie v roce 1960 se na něj nevztahovala. Po zrušení technického oddělení v Opavě skončil na poslední měsíce vězení na Pankráci, odkud byl 7. října 1960 propuštěn. Po návratu na svobodu musel nastoupit jako horník do kladenských dolů, ale už v lednu 1961 byl odveden na vojnu. Otec po propuštění spolu s manželkou choval ovce ve mlýně, z něhož se stal státní statek. Až do odchodu do důchodu v roce 1991 vystřídal Jaroslav Machovský několik zaměstnání v technických oborech, dlouho však nesměl působit na pozicích kvalifikovaných pracovníků. Po pádu komunismu získal ocenění účastníka protikomunistického odboje.
