Jan Kraaijeveld

„Naučili jsme se dávat si pozor. Jakmile jsme vystoupili z metra, už jsme se přes rameno dívali, zda nás někdo nesleduje. Vzpomínám si, že jednou to bylo opravdu důležité, protože jsme se měli setkat s Václavem Havlem. Nejprve jsme museli k Martinu Paloušovi na Kampu, ten nás pak vedl různými oklikami, až jsme došli do nějaké kavárny, kde se tenkrát samozřejmě smělo kouřit. Kam přijde Havel, tam se samozřejmě kouří. Tehdy jsme se pozorně rozhlíželi.“

„Ano, ještě před příjezdem jsme se domluvili, kdy máme přijet, a potom jsme v noci přejeli z kempu k jednomu sedlákovi, jmenoval se Ryšavý, a tam jsme vše vyložili. Bylo to dost napínavé, všechno se muselo odehrát velmi rychle...“ „Rodina Ryšavých byla také důležitá rodina v Miroslavi.“ „Ano.“ „Takže se všechno odehrávalo v noci.“ „Všechno proběhlo v noci a hned jsme se pak vrátili zpátky do kempu.“

„Miloš Rejchrt nám fotografie dal, protože nás znal, my jsme je převzali a ukryli je v autě. V Norimberku jsme pak měli domluvenou schůzku s novinářem, kterému jsme fotky předali. Díky tomu se pak objevily v tisku. Bylo zajímavé vidět je po příjezdu do Holandska v novinách. ‚Aha, to jsou ty fotky, které jsme odvezli.‘ Bylo důležité, že ta jména chartistů vešla ve známost také v Holandsku a že tímto způsobem v Československu věděli, že jsou nejenom v kontaktu s námi, ale že se jejich informace předávají dál.“