Jan Kraaijeveld

* 1954

  • „Směl jsem o tom mluvit jen s Henrim, když jsme byli spolu nebo krátce po telefonu, ale jinak jsem měl přeci svoji práci faráře. Když jsme byli tady a vykonávali tu činnost, byl jsem zcela mimo svoji práci. Jednou jsme se sešli tady v Československu s jedním katolickým knězem a on se nás ptal, tedy mě se ptal, protože Henry tehdy ještě studoval, jakou vykonávám práci. Odpověděl jsem mu, že jsem farář. A on řekl: ‚Aha, takže jste duchovní.‘ Ano, a vzpomínám si, jak mě to tenkrát dojalo a dojímá mě to i dnes. Ano, jsem duchovní. A proto mě to opět i dnes dojímá, protože to přece jenom mělo nějaký vyšší smysl, ten náš úkol, ta naše činnost. Podporovat lidi, kteří byli utlačováni, křesťany, kteří byli pronásledováni. A to se tady odehrávalo. Například Pavel Kalus nesměl studovat teologii, protože jeho otec byl farář, a takových lidí bylo mnoho. Proto jsem říkal, že Vladimír Kalus a jeho žena projevili velkou odvahu, když se angažovali pro pravdu.“

  • „Naučili jsme se dávat si pozor. Jakmile jsme vystoupili z metra, už jsme se přes rameno dívali, zda nás někdo nesleduje. Vzpomínám si, že jednou to bylo opravdu důležité, protože jsme se měli setkat s Václavem Havlem. Nejprve jsme museli k Martinu Paloušovi na Kampu, ten nás pak vedl různými oklikami, až jsme došli do nějaké kavárny, kde se tenkrát samozřejmě smělo kouřit. Kam přijde Havel, tam se samozřejmě kouří. Tehdy jsme se pozorně rozhlíželi.“

  • „Ano, ještě před příjezdem jsme se domluvili, kdy máme přijet, a potom jsme v noci přejeli z kempu k jednomu sedlákovi, jmenoval se Ryšavý, a tam jsme vše vyložili. Bylo to dost napínavé, všechno se muselo odehrát velmi rychle...“ „Rodina Ryšavých byla také důležitá rodina v Miroslavi.“ „Ano.“ „Takže se všechno odehrávalo v noci.“ „Všechno proběhlo v noci a hned jsme se pak vrátili zpátky do kempu.“

  • „Miloš Rejchrt nám fotografie dal, protože nás znal, my jsme je převzali a ukryli je v autě. V Norimberku jsme pak měli domluvenou schůzku s novinářem, kterému jsme fotky předali. Díky tomu se pak objevily v tisku. Bylo zajímavé vidět je po příjezdu do Holandska v novinách. ‚Aha, to jsou ty fotky, které jsme odvezli.‘ Bylo důležité, že ta jména chartistů vešla ve známost také v Holandsku a že tímto způsobem v Československu věděli, že jsou nejenom v kontaktu s námi, ale že se jejich informace předávají dál.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 21.03.2025

    (audio)
    délka: 02:07:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pašovali jsme knihy za železnou oponu. Do zemí, kde duchovním zakazovali činnost.

Jan Kraaijeveld, Praha, 2025
Jan Kraaijeveld, Praha, 2025
zdroj: Post Bellum

Jan Kraaijeveld se narodil 25. srpna 1954 v obci Sliedrecht jižně od Rotterdamu do velmi zbožné a početné evangelické rodiny. Modlitby, písně, žalmy, časté návštěvy kostela, to vše bylo jejich denním chlebem. Odešel studovat teologii do Utrechtu, kde se seznámil s Hebe Charlotte Kohlbrugge, jež organizovala pomoc v zemích východního bloku. Sám se do této pomoci zapojil, nejprve ještě jako student, později již jako farář. S kolegou Henrim Veldhuisem jezdili do Rumunska, Československa a NDR nejprve osobním autem, později karavanem se speciálně upraveným dnem. Ve Vídni či Norimberku nakládali knihy, které předávali za železnou oponou, a zpátky si vezli pro změnu rukopisy, fotografie, mikrofilmy. Osobně se setkávali v Miroslavi s rodinami Kalusových, Ryšavých, dále s rodinou Brodských, v Praze pak s Milošem Rejchrtem, Jakubem Trojanem, Ladislavem Hejdánkem či Martinem Paloušem. O své nebezpečné činnosti za železnou oponou museli ale mlčet i v Holandsku. Po roce 1989 Jan Kraaijeveld v ČR pořádal kurzy pro evangelické faráře, tentokrát už oficiálně, bez utajení. Stále však pociťoval ostych hovořit o některých věcech otevřeně a popisovat konkrétně, jak probíhalo pašování knih. Byl tak zvyklý z dob trvání železné opony.